Kambodža je zemí králů, legend a prastarých chrámových komplexů. Tajuplné pyramidy, které snad kdysi měly sloužit jako sídla Bohů, dnes z velké části zakrývá džungle. Nic jim to ale neubírá na velkoleposti a síle. Naopak. Místem stále rezonují příběhy a vznešenost dob dávno minulých. Mým cílem je načerpat zdejší energii a pochopit podstatu kultury, ve které se proplétá učení hinduismu, buddhismu a animismu a převzít do svého života vyrovnanost a harmonii těchto učení. Už teď jsem zvědavý jaká setkání mě čekají třeba na mystickém chrámovém komplexu Angkor, který bych rád prozkoumal a našel jeho doposud neobjevené tváře.

Kultura každé země prochází žaludkem. Navíc setkání u stolu je vždy zárukou nejen spokojeného žaludku, ale i zajimavých setkání, během kterých velmi dobře poznáte podstatu, naturel i krásu lidí jiné kultury. Na cestě Kambodžou tuto část rozhodně nevynechám. A protože se chystáme do jižní Asie, nebude to jen zkouška chuťových buněk, ale v prvé řadě odvahy. Žáby, hadi nebo šneci už mě ze ty roky na cestách z míry už nevyvedou, dokonce ani sarančata, mravenci či jiný podobný hmyz. Smaženou tarantuli jsem ale na vidličce ještě neměl. Přitom by mělo jít nejen o národní pochoutku, ale dle lidového léčitelství i o zázračný lék na různé bolesti. Lovem a přípravou této gastronomické speciality je vyhlášené malé město Skun, které se nachází zhruba 75 kilometrů od kambodžské metropole Phnompenhu. Od stánku s pavouky mě mé smysly jistě zavedou na místo, kde se prodává další specifická pochoutka, vitaminová bomba durian, aneb jak se mu často přezdívá “nejsmradlavější ovoce světa”. Jeho zápach je takový, že se s ním nesmí vstupovat do hotelů nebo do městské dopravy. Protože je ale jeho chuť vyhlášená, rozhodně si jeho degustaci nenechám ujít.

(Výuková rovina: hlavní město Phnompenh, asijská tržnice, exotické plodiny, jejich využití a dostupnost v ČR, společenský význam jídla, odlišnosti v pravidlech stolování, jak se na cestách dobře najíst, exotické pokrmy, kambodžská měna a ekonomika, exportní plodiny, zajímavá města a oblasti Kambodže…)

Na cestách moc rád poznávám a na vlastní kůži zkouším nějakou výrobu. Ani v Kambodži neudělám výjimku vrhnu se do všeho, kam mě místní lidé pustí. Kambodža je zemí, ve které se většina obyvatel věnuje zemědělství. Málokdo tuší, že nejlepší pepř na světě se pěstuje právě na kambodžských plantážích. Navzdory krutovládě Rudých Khmérů, kteří tu v roce 1970 kompletně zničily starověkou tradici pěstování pepře, dnes tato plodina zažívá svou renesanci a vrací se zpět do čela světového trhu. Zatímco pepř se pěstuje zejména v provincii Kampot, je téměř nemožné projet jakoukoliv částí Kambodži a nenarazit na některou z četných kaučukových farem. Nařezáváním kůry těchto původně jihoamerických dřevin tu místní získávají přírodní latex. Určitě nevynechám ani dílnu na výrobu hedvábí. Larvy bource morušového dávají nejen vznešený materiál na výrobu královských látek, ale usmažené jsou i docela dobrou delikatesou.

(Výuková rovina: význam zemědělství, důležité plodiny, pěstování pepře, sběr kaučuku, výroba hedvábí, královská rodina a její vazby na ČR, krutovláda rudých Khmérů a kambodžská genocida…) 

Okouzlující příroda, hluboké pralesy, rozmanité živočišné druhy … to všechno z Kambodži nezadržitelně mizí. Díky nelegální těžbě dřeva, které se ve velkém odváží hlavně do Vietnamu a Číny, se nezadržitelně zmenšuje životní prostor pro ohrožené druhy živočichů. Například tygr, největší asijská šelma, byl v Kambodži uznán za vyhynulého v roce 2016. Ukážeme si, jak důležité jsou lesy nejen pro život vzácných zvířat, ale i pro život a kulturu tamních kmenů. Své důležité místo mají na naší zemi také mangrovy, které na rozhraní souše a oceánu plní mnoho významných funkcí. V České republice mangrovy nemáme, ale i pro nás jsou z mnoha důvodů důležité. Rád bych se proto na této cestě věnoval víc dopodrobna i mangrovovým porostům.

(Výuková rovina: ekologické hrozby, význam lesů a mangrovových porostů, živočišné a rostlinné druhy žijící v jižní Asii, nutnost ochrany přírody, budoucnost planety Země..)

Do největší a zároveň nejřídčeji osídlené provincie Mondulkiri bych rád vyrazil nejen kvůli krásným vodopádům, ale především kvůli touze na vlastní oči spatřit poslední kambodžské volně žijící slony. S jejich existencí jsou neodmyslitelně spjaty i životy etnické skupiny Bunongů, kteří jsou známí mahoutové – tedy vodiči slonů. V Mondulkiri existují dokonce sloní svatyně, místa, do kterých jsou zachraňováni sloni otročící například v dřevařském průmyslu, nebo ti, kteří jsou týráni pro potěchu zahraničních turistů. V Mondulkiri mají zachránění jedinci šanci v klidu a důstojně dožít.

Naše výprava do Kambodži bude možná jednou z posledních možností, kdy zde bude možné spatřit vymírající populaci sladkovodního delfína íravadského, čili orcely tuponosé. Kriticky ohrožený druh nalezl své útočiště v tůních Mekongu v provinciích Kratie a Stueng Treng, kde je možné zahlédnou posledních ani ne 100 kusů těchto unikátních savců. Na stejném místě byla v roce 2007 nalezena menší kolonie kožnatek cantorových, kriticky ohrožené želvy, která byla do té doby považována za vyhynulý druh.

(Výuková rovina: popis živočišných druhů a zajímavé informace ze světa kambodžské přírody, ohrožené a vyhynulé druhy, nutnost jejich ochrany, spojení kulturních tradic se zvířaty, zvířata sloužící turismu a výdělku, udržitelný cestovní ruch a ekoturistika, posvátná zvířata a jejich symbolika…)

Zatímco sloni jsou největší suchozemští tvorové, velikány vodní říše musíme hledat v místním jezeře Tonlé Sap, které je díky podivuhodnému přírodnímu úkazu jedním z nejbohatších zdrojů sladkovodních ryb na světě. Během období dešťů se totiž největší Kambodžská řeka, asijský veletok Mekong, dokáže rozvodnit tak, že mohutným tlakem vody obrací proud ve svém hlavním přítoku a posílá vodu zpět do jezera. Proto největší sladkovodní jezero celé Jihovýchodní Asie obývá více než 200 druhů sladkovodních ryb. Člověk ovšem musí mít opravdu veliké štěstí, aby se mu v rušných vodách podařilo zahlédnou osmimetrového sumce, nebo trnuchu thajskou, která může dorůst až délky 4 metrů a váhy okolo 600 kilogramů. Mezi místními rybáři ovšem kolují dobrodružné legendy o šupinatých obrech, které si rádi vyslechneme v místní plovoucí vesnici.

Do Kambodže se už opravdu těším a věřím, že vy také. Přijměte proto mé nejsrdečnější pozvání na osmnáctou výpravu tentokrát do přátelské a pestré KAMBODŽE.

S úctou

Adam LELEK
fotograf, cestovatel, zakladatel projektu

Tvůrce a realizátor projektu si vyhrazuje právo na případné změny jednotlivých tematických celků programu „Kambodža“.