Do Kambodže jsem vyrazil s kameramanem Rikem a zvukařem Michalem. Naši cestu začínáme v hlavním městě Phnom Penhu, kde navštěvujeme nejen královský palác, ale také věznici S-21 a Killing Fields. Na dvou posledních zmiňovaných místech se před pětačtyřiceti lety odehrávaly příběhy jako z hororu. Nejen toto město, ale de facto celá země je totiž zatížena děsivou minulostí spojenou s šíleným diktátorem Pol Potem a běsněním Rudých Khmérů v průběhu let 1975–1979. Vědomost o genocidě, která v tu dobu v Kambodži probíhala, je pro pochopení této země klíčová. Její dopady jsou totiž patrné po celé zemi ještě dnes. Abych na začátku cesty uvolnil atmosféru, kupuji nedaleko královského paláce khmérský tuk tuk. Hned jsem mu začal říkat královský kočár. Jedním z mých přání totiž je projet alespoň část Kambodže na něčem velmi tradičním, nebo teda spíš velmi netradičním. Riko i Michal zírají s otevřenou pusou, jaké vozítko jsem tentokrát vybral.

Rád poznávám země pomocí smyslů. Mým nejoblíbenějším je chuť. Na cestě Kambodžou vás proto rozhodně neochudím o poznání zdejší kuchyně. S kluky jsme cestou vyzkoušeli nejen naše chuťové pohárky, ale někteří z nás také odvahu. Žáby, hadi nebo šneci už mě za ty roky na cestách z míry nevyvedou, dokonce ani sarančata, mravenci či jiný podobný hmyz. Smaženého sklípkana jsem ale ani já, ani Riko s Míšou na vidličce ještě neměli. Jelikož se jedná o národní pochoutku a podle lidového léčitelství i o zázračný lék na různé bolesti, sklípkaní delikatesa je jasným bodem naší cesty. Lovem a přípravou této gastronomické speciality je vyhlášená vesnička Skun, které se dokonce přezdívá Spidervil, tedy pavoučí vesnice. V Kambodži ochutnáváme celou řadu dalších pochoutek. Některé z nich jsou dokonce považované za luxusní, jako například král ovoce a vitaminová bomba v jednom durian. Jeho zápach sice moc přepychový není, ale za ochutnávku rozhodně stojí. Zastavujeme se i v provincii Kampot, kde se pěstuje pepř. Ti nejlepší světoví kuchaři o něm mluví jako o šampaňském mezi pepři a musím jim dát za pravdu. Jeho štiplavá a intenzivní chuť je delikatesní. Spoustu věcí ochutnáváme také na místních pestrobarevných tržnicích, na jedné z nich prodávají kraby, na další místní vyrábí tradiční rybí pastu prahok. Bez té místní obyvatelé neuvaří snad ani čaj.

(Výuková rovina: asijská tržnice, exotické plodiny, jejich využití a dostupnost v ČR, společenský význam jídla, odlišnosti v pravidlech stolování, jak se na cestách dobře najíst, exotické pokrmy, kambodžská měna a ekonomika, exportní plodiny, zajímavá města a oblasti Kambodže…)

Tradiční ruční způsoby výroby mě vždycky fascinují a jsem rád, když mi lidé dovolí jejich řemeslo vyzkoušet. V Kambodži jsem se na jedno dopoledne stal sběračem lotosu indického. Tuto krásnou květinu umí Kambodžané bezezbytku zpracovat. Práce to není snadná, stonky lotosu jsou posety drobnými krystalky, které se zařezávají do nohou jako žiletky. Brodit se v téměř čtyřiceti stupních Celsia bahnitým polem po kolena ve vodě není úplně bezbolestné. Obdivuji své dva profesionální kolegy, kteří mě ve sběru lotosů zaučují. Lotos indický je nádherná rostlina a jedním z nejstarších náboženských symbolů. Staří Egypťané dokonce věřili, že lotos byl první bytostí na Zemi. V současné době patří lotos k významným buddhistickým symbolům. Náboženské legendy praví, že kam stoupla Buddhova noha, tam právě tyto narůžovělé květy vykvetly. A na co všechno se lotos dá využít? To vám prozradím v jedné z našich reportáží v průběhu projekce.

(Výuková rovina: význam zemědělství, důležité plodiny, pěstování pepře, sběr kaučuku, výroba hedvábí, královská rodina a její vazby na ČR, krutovláda rudých Khmérů a kambodžská genocida…) 

Okouzlující příroda, hluboké pralesy, rozmanité živočišné druhy… to všechno z Kambodže, ale vlastně i po celém světě nezadržitelně mizí. Díky nelegální těžbě dřeva, které se ve velkém odváží hlavně do Vietnamu a Číny, se nezadržitelně zmenšuje životní prostor pro ohrožené druhy živočichů. Například tygr, největší asijská šelma, byl v Kambodži uznán za vyhynulého v roce 2016. Před cestou jsem byl hodně zvědavý, kterým zvířatům tentokrát pohlédneme do očí. Na mém bucket listu má své přední místo pozorování slonů ve volné přírodě. Za splněním tohoto cíle vyjíždíme do největší a zároveň nejřídčeji osídlené provincie Kambodže Mondulkiri, kde žijí vůbec poslední kambodžští volně žijící sloni. S jejich existencí jsou neodmyslitelně spjaty i životy etnické skupiny Bunongů, kteří jsou známí mahoutové – tedy vodiči slonů. Také doufám, že mondulkirské hory budou ty, kde se setkám s neznámým kouzelníkem, jenž mi vstupuje do mých myšlenek už pěkných pár dní. Člověk míní, bohové mění a tak ani toto naplnění cíle se neobejde bez nečekaných zvratů.

(Výuková rovina: popis živočišných druhů a zajímavé informace ze světa kambodžské přírody, ohrožené a vyhynulé druhy, nutnost jejich ochrany, spojení kulturních tradic se zvířaty, udržitelný cestovní ruch a ekoturistika, ekologické hrozby, význam lesů a mangrovových porostů, živočišné a rostlinné druhy žijící v jižní Asii, nutnost ochrany přírody, budoucnost planety Země, globální oteplování, skleníkový efekt…)

Kambodža je zemí králů, legend a prastarých chrámových komplexů. Tajuplné věže, které snad kdysi měly sloužit jako sídla Bohů, dnes z velké části zakrývá džungle. Nic jim to ale neubírá na velkoleposti a síle. Naopak. Místem stále rezonují příběhy a vznešenost dob dávno minulých. Mým cílem je načerpat zdejší energii a pochopit podstatu kultury, ve které se proplétá učení hinduismu, buddhismu a animismu a převzít do svého života vyrovnanost a harmonii těchto učení. Nocování na takovém místě je plné přemýšlení, mystiky, očistné energie a uvědomění si sebe sama.

(Výuková rovina: popis živočišných druhů a zajímavé informace ze světa kambodžské přírody, ohrožené a vyhynulé druhy, nutnost jejich ochrany, spojení kulturních tradic se zvířaty, zvířata sloužící turismu a výdělku, udržitelný cestovní ruch a ekoturistika, posvátná zvířata a jejich symbolika…)

Kambodža ve svém nitru ukrývá mnohá tajemství. Zatímco sloni jsou největší suchozemští tvorové, velikány vodní říše musím hledat v místním jezeře Tonlé Sap, které je díky podivuhodnému přírodnímu úkazu jedním z nejbohatších zdrojů sladkovodních ryb na světě. Během období dešťů se totiž největší kambodžská řeka, asijský veletok Mekong, dokáže rozvodnit tak, že mohutným tlakem vody obrací proud ve svém hlavním přítoku a posílá vodu zpět do jezera. Proto největší sladkovodní jezero celé jihovýchodní Asie obývá více než 200 druhů sladkovodních ryb. Mnozí Kambodžané si tento jev, jako i celou řadu dalších věcí, zcela jistě vysvětlují jako sílu vodních, lesních i horských duchů. Má cesta k hoře a magickému rituálu mocného kouzelníka pokračuje do poslední chvíle naší cesty. Už se moc těším, až vám Kambodžu představím a věřím, že vy také. Jak vše dopadlo, vám ale prozradím až na samotném konci programu. Přijměte mé nejsrdečnější pozvání na jubilejní dvacátou cestu tentokrát do přátelské a pestré Kambodže.

S úctou

Adam LELEK
fotograf, cestovatel, zakladatel projektu

Tvůrce a realizátor projektu si vyhrazuje právo na případné změny jednotlivých tematických celků programu „Kambodža“.