KMENY

PŘEDNÁŠKA ADAMA LELKA PŘÍMO VE VAŠÍ ŠKOLE!

Popis programu

školní rok 2020/2021

délka 60 minut + diskuze

garantujeme kvalitu, na kterou jste z našich programů zvyklí

cestovatelská, populárně naučná přednáška pojednává o křehkosti a důležitosti zachování kulturních odlišností, které tvoří kolektivní duši naší planety Země

Myšlenku vlastní projekce pro školy nosím v hlavě už několik let. V loňském roce jsem se některými školami nechal přemluvit a přednášku pro ně, přímo v prostorách škol, uspořádal. A protože reakce na ni, jak ze stran žáků, tak i ze stran pedagogů byly skvělé, rozhodl jsem se s projekcemi vyrazit do mnoha dalších škol. Rád bych vám tedy osobně představil svět trochu z jiného úhlu pohledu, než jste z projekcí unikátního vzdělávacího projektu Planeta Země 3000 zvyklí. Přijměte tedy prosím mé pozvání na ta nejdivočejší místa naší planety! Společně zavítáme do tajemných světů domorodých kmenů z indonéské Papuy žijících stále na úrovni doby kamenné, k těm nejdivočejším indiánům brazilské Amazonie, mezi nespoutané nomády mergujského souostroví i mezi domorodce kolumbijského pralesa. Vydejte se se mnou mezi kmeny, jejichž odlišné životy nás mohou mnohému naučit.

MEZI KOROWAJI

„Indonéskou provincii Papua, která se nachází na ostrově Nová Guinea, jsem poprvé navštívil před 15-ti lety. Tehdy jsem pobýval mezi divoce žijícími domorodci kmene Dani. Vše jsem ale připravoval k velké a nesmírně náročné expedici do hlubin papuánského pralesa, ke kmeni Korowaj. Přípravy trvaly několik roků, ale výsledek mého putování rozhodně stál za to.“

Ostrov Nová Guinea je jedinečný tím, že zde i v dnešní době žijí již tisíce let neměnným způsobem nejstarší kultury našeho světa. Výprava do jejich kraje uprostřed neprostupné džungle je jedním velkým dobrodružstvím. A bylo mi velkou ctí setkat se s tímto unikátním světem a poznat životní styl stromových lidí. Vědci odhadují, že celých 10 % domorodců z této indonéské části ostrova v životě nevidělo bělocha a nemá sebemenší ponětí o existenci moderní civilizace. Ještě nedávno zde prapůvodním stylem žilo více než tisíc nejrůznějších etnických skupin. V dnešní době se odhaduje, že zde žije 200 domorodých kmenů. Jedněmi z nejznámějších v této části ostrova jsou kmeny Dani, Yali, Asmat a tzv. stromoví lidé kmenů Kombaj a Korowaj. O tzv. stromových lidech se svět dozvěděl až v 70. letech 20. století. Život Kombajů a Korowajů se v mnohém podobá. Nejtypičtější jsou jejich obydlí, podle kterých získali svou přezdívku. Domy si totiž oba tyto kmeny staví vysoko (5 – 30 metrů) v korunách stromů. Vyvýšená obydlí slouží nejen jako ochrana před nepřáteli (mezi zdejšími kmeny panuje již od pradávna nevraživost), ale také před útočnými komáry, kteří přenášejí nejrůznější nemoci včetně smrtelné malárie. Domorodci se odívají tradičním způsobem, ženy si kolem pasu omotávají suknici ze ságové palmy a na hlavu věší síťovou tašku. Muži nosí pouze ratanové obruče kolem pasu a pouzdro na penis, kterým může být list, skořápka, ulita, nebo zobák zoborožce. Většina papuánských domorodých kmenů se živí sběrem a lovem. Nejčastějším pokrmem těchto lidí jsou jídla vyrobená ze ságové mouky. Ke každodenní práci využívají ručně vyrobené nástroje z kostí a kamenů.

„Bylo neuvěřitelně fascinující pozorovat Korowaje, jak šťastně a přirozeně ve svém světě žijí. Zároveň jsem si uvědomil, jak moc křehký tento svět je a jak moc jej jakákoliv stopa moderní civilizace ovlivňuje.“

HRDÝ KMEN WAURÁ

„Byl jsem svědkem úchvatných rituálních tanců, lovu, přípravy jídla, dokonce jsem byl přizván k zápasům huka huka. Při vzpomínce na rozpravu se šamanem nad mnoha tématy mi dodnes běhá mráz po zádech.“

Jedním z velkých přítoků Amazonky je řeka Xingu, na jejímž horním toku žijí tzv. xinguští indiáni. Tyto jazykově různorodé, avšak kulturně blízké indiánské kmeny jsou jedním ze vzácných klenotů naší planety. Jedním z nich je například hrdý kmen Waurá. Kontakt jeho příslušníků s civilizací je řídký a tajemství života a kultury si před cizinci náležitě střeží. O to víc si vážím faktu, že mi bylo po dlouhých jednáních s náčelníkem a šamanem v jedné osobě umožněno strávit s těmito indiány hned několik nezapomenutelných dní. Po příjezdu si mě domorodci nejprve zvědavě a možná i trochu nedůvěřivě prohlíželi. Během několika mála chvil mě však přijali velice vstřícně a srdečně. Přirozenost, sounáležitost, harmonický život s okolní přírodou, a především víra spojená s každodenní mystikou a nejrůznějšími rituály tohoto kmene mě nepřestávají fascinovat dodnes. Indiáni mě zasvětili nejenom do činností běžných dní, ale také do tradic vycházejících z jejich nádherné a pestré kultury.

„Kmen Waurá žije původním způsobem života a velmi úspěšně brání svoji kulturu před globalizací.“

MOKENOVÉ - TI CO SE PLAVÍ PO MOŘI

„Je už mým dobrým zvykem, že si na cestách stanovím nelehké cíle. Ani cesta do Myanmaru, chcete-li Barmy, nebyla výjimkou. Toužil jsem totiž poznat a zdokumentovat skutečný život tzv. mořských cikánů plavících se vodami Andamanského moře.“

Kontakt cizinců s Mokeny je umožněn pouze prostřednictvím výprav organizovaných pod dohledem myanmarské vlády a za poplatky v řádu tisíců dolarů. Navíc ještě pouze do míst k tomu určených. Zvolil jsem vlastní cestu, takovou, která mi umožnila hlubší, a především opravdové poznání života těchto zajímavých lidí. Díky tomu jsem zaznamenal skutečný život rodiny Mokenů, která není, a nikdy ani nebyla, jakkoliv zasažena turistickým ruchem. Moken (Maw Ken) v překladu znamená „plavící se po moři“ nebo také „do vody ponořený“. V dávných dobách Mokenové neodplouvali na moře, ale z moře se vraceli na břeh. Mokenové jsou bez výjimky skvělými potápěči, dokážou se ponořit do hloubky přes 30 metrů a vydržet bez kyslíku déle než 5 minut. Mají fantasticky propracované pohyby nejen pro plavání, ale i pro lov s harpunou. Když potřebují zůstat při mořském dně, aby nasbírali perly a korýše, zatíží se kameny a chodí po dně se stejnou lehkostí jako po souši. V současné době se je vláda snaží připoutat k pobřeží a zamezit jim v nomádském způsobu života. Většina z nich dnes žije v domcích na kůlech v malých osadách na plážích. Kabangy, dávné symboly svobody, byly tradiční obytné lodě a dopravní prostředek v jednom. Mokenové je vyráběli ručně z lehkého dřeva, což je činilo velmi stabilní. Dříve na nich Mokenové skutečně bydleli a kočovali. Dnešní civilizační tlak je ale neúprosně tlačí k životu u břehu.

„Myanmarský kmen mořských nomádů Mokenů je na hranici existence. Do určité míry stále žije kočovným způsobem života, ale místní vláda se velmi důsledně snaží připoutat tento kmen k pevnině, což pro něj není přirozené.“

ZTRACENÝ KMEN NUKAK MAKÚ

„Toto setkání bylo jedním z nejsmutnějších, které jsem na svých cestách za domorodými kmeny zažil. Právě po této zkušenosti jsem se rozhodl, že se o poznání domorodých kultur musím podělit nejen s českými dětmi.“

Před kontaktem s civilizací žili Nukakové v dokonalé harmonii s okolní džunglí. Jejich znalosti o reprodukčních cyklech zvířat z nich dělali úspěšné a zároveň ohleduplné lovce. Rozděleni do malých rodových skupin putovali po starých stezkách džunglí a živili se lovem nebo sběrem plodů. Jako zázrakem se jim v 16. století podařilo vyhnout zběsilému drancování španělských dobyvatelů conquistadores. Ukryti v amazonském pralese přežili do moderní doby, aniž by se jich pokrok a celosvětové dění jakkoliv zásadně dotkly. Nebyla to však klidná léta. Vyhnout se kontaktu s „bílým mužem“ stálo Nukaky mnoho sil a nutno říct, že svůj boj nakonec bohužel prohráli. Situace eskalovala v roce 1988, kdy se na kraji vesnice Calamar u hranice amazonského pralesa objevila skupina asi padesáti zástupců kmene Nukak Makú. Jejich poselství bylo zřejmé – touha najít smír a zachránit sebe i milovaný domov. Osudná mise zoufalého kmene ovšem dopadla zcela katastrofálně. Setkání s osadníky zaneslo mezi zhruba třítisícovou populaci Nukaků zárodky nemocí, proti kterým jim chyběly protilátky. Spalničky, chřipka a různá respirační onemocnění způsobily, že se mezi lety 1988 až 1998 populace Nukaků zmenšila o více než 60 %. Ke zkáze Nukakú přispěli také partyzáni FARC, kteří zabírali jejich území, na kterých zakládali plantáže koky. Indiány otročili, nebo z dlouhé chvíle vraždili. Nemoci a teror ze strany partyzánů způsobily, že dnes žijí jen poslední stovky Nukakú – část se jich dosud skrývá v pralese, většina však přežívá v táboře ne větším velikosti fotbalového hřiště na okraji města San José del Guaviare. Po vyhnání z pralesa o všechny své zkušenosti postupně přicházejí. Na infekční choroby v prvé řadě umírají staří lidé, se kterými z kmene nenávratně odcházejí znalosti, kultura a tradice. Usazeni na jednom místě, nemají v nejbližší džungli už co sbírat a lovit, a jsou proto zcela odkázáni na potravinovou pomoc. Navíc mladí Nukakové, kteří se narodili mimo džungli, o návrat do pralesa již nestojí. Chtěli by splynout s moderním světem, který o ně ale nemá zájem. Ztráta identity a pocit vyloučení u nich vyvolávají deprese, se kterými se jen těžce vyrovnávají.

„S každou mizející kulturou je náš svět chudší a chudší a je obrovská škoda, když si pestrost světa necháváme brát.“

TĚŠÍM SE NA SETKÁNÍ S VÁMI I NÁSLEDNOU DISKUZI

„Když zanikne druh, ztratíme jednu z možností přírody. A když zanikne jeden z jazyků a kultur, ztratíme část lidské duše a mysli.“

Až bude poslední Korowai hledět na svůj obličej do zrcadla namísto do vodní hladiny, až bude poslední xinguský indián oblékat kalhoty a košili, až bude poslední Moken připoután k zemi zmizí další části z naší kolektivní duše. Tak jako zmizela kultura a moudrost kmene Nukak Makú.

A jak jsme na tom vlastně my? Neztrácíme také naše zvyky a tradice? Pokud ano, není to velká škoda? Proč jsou vlastně pro nás důležité? Přihlaste Vaše žáky a studenty na tuto přednášku, velmi rád vám o tomto tématu sdělím víc, odpovím na všechny vaše dotazy a nechám se obohatit dalšími názory a myšlenkami.

Těším se na shledání s Vámi!

S úctou

Adam Lelek
fotograf, cestovatel a zakladatel projektu PZ3000

ON-LINE PŘIHLÁŠKA

Neváhejte a přihlaste vaši školu co nejdříve. Vzhledem k oblíbenosti projektu bývají projekce obvykle vyprodané již několik týdnů před samotnou akcí.

Vzhledem k volbě témat napříč rámcovým vzdělávacím programem a multi předmětovému zaměření celého projektu jsou projekce vhodné pro žáky 1. – 9. tříd základních škol. Pro studenty gymnázií a ostatních středních škol navíc vždy připravujeme rozšířenou verzi projekce, která obsáhne učebně náročnější látku pro starší diváky.

Máte nějaké další otázky? Kontaktujte nás.

491 423 839

planeta@planetazeme.cz

Po – Pá 7:00 – 15:30

Vyplňte prosím všechny povinné položky označené (*)

základní školagymnáziumstřední školaostatní








Vyplněním a odesláním této přihlášky závazně přihlašujete žáky/studenty vaší školy do jednoho z programů, nebo do projektu PZ3000. Děkujeme za vaši přízeň a těšíme se na setkání s vámi na jedné z našich projekcí!