Popravdě, vybrat téma pro v pořadí již 17. program nebylo tentokrát ani trochu snadné. Nápadů na další lokalitu bylo mnoho, ale stále jsem z nějakého, mně neznámého, důvodu váhal. Až jednoho dne se v mých myšlenkách úplně nečekaně přihlásil o slovo Senegal. Celým mým tělem projelo příjemné mrazení a pocit volání dálek. V tu chvíli jsem věděl, že mým dalším cílem bude právě perla západní Afriky. Na cestu jsme vyrazili tentokrát ve čtyřech a začali jsme ji tam, kde řadu let končila nejslavnější rallye světa – tedy v hlavním městě Senegalu v Dakaru. Kosmopolitní duše Senegalu je branou do západní Afriky i její historie, jejíž temná stránka prochází našimi těly na nedalekém ostrově Gorée, které bývalo nechvalně proslulým překladištěm otroků.

(Výuková rovina: poloha Senegalu na mapě světa, základní informace o afrických regionech i Senegalu, kolonizace Afriky, otrokářství, hlavní město Dakar, významné pomníky hlavního města…).

Dominantním náboženstvím Senegalu je islám. Senegalci ovšem patří k nejpověrčivějším africkým národům. Prastaří duchové, magické rituály, amulety a kouzelné lektvary jsou běžnou a neodlučitelnou součástí zdejšího života. Čestné místo mají i mezi vrcholovými sportovci. Důkazem toho se nám v průběhu cesty stal senegalský národní sport laamb, tedy tzv. senegalský wrestling. I když bojovým sportům neholduje ani jeden z nás, tento druh zápasů v africkém pojetí našim objektivům neunikl. Každý zápasník má vlastní tým marabouds, tedy zaříkávačů a šamanů, kteří dělají vše pro úspěch svého bojovníka. Netrpělivě čekáme, až za zvuku bubnů do arény vstoupí nejenom zápasníci, ale především prastaré a tajemné síly, které bojovníkům dodají odvahu a nadpřirozené schopnosti.

(Výuková rovina: náboženské složení obyvatel Senegalu, tradice, rituály, legendy, magie, národní symboly, národní sport wrestling, životní styl Senegalců…)

Mně i mým kamarádům je však za ta léta víc než jasné, že chceme-li vidět opravdový svět domorodých kultur, musíme vynaložit nemalé úsilí a vypravit se za nimi hodně daleko. Země Bassari je nejodlehlejší částí Senegalu, do které téměř nikdo nejezdí. Vesničky jsou přístupné pouze po terénních cestách a kamenných stezkách klikatících se do zdejších nepříjemných kopců. Co mě na této oblasti fascinuje, je však fakt, že v naprostém klidu, respektu a sounáležitosti zde žijí skupiny lidí vyznávající islám a křesťanství. I přes vliv misionářů si samozřejmě nikdo z oblasti Bassari nenechal vzít své animistické zvyky a kulturní hodnoty. I my jsme se tak stali svědky iniciačního rituálu masek kmene Bedik i nejvýznamnější ceremonie žen, kterou jednou za pět let vykonávají lidé kmene Bassari.

(Výuková rovina: národnostní složení obyvatel Senegalu, domorodé kmeny a jejich tradice, důležitost zachování kulturní identity, kulturní hodnoty, vymírající kmeny a tradice světa…)

Oficiální těžařské společnosti do svých dolů nikoho s foťákem nebo kamerou nepustí. Na celém světě existují také tisíce nelegálních dolů, ve kterých se zlaté štěstí těží po staru, tedy ručně. Podle Světové banky a mezinárodní rozvojové organizace Pact v nelegálních dolech po celém světě pracuje na 40 milionů lidí. Jen v subsaharské Africe ohrožuje s vidinou lepšího přivýdělku na 9,9 milionů Afričanů. A Senegal není výjimkou. Sám ani nevím jak, ale najednou stojíme uprostřed vyprahlé krajiny a náš senegalský známý nás vede právě k jednomu takovému nelegálnímu dolu. Atmosféra je velmi napjatá. Všichni nás nervózně sledují a nepřejí si nic jiného, než abychom už vypadli. Ruční těžba je při místních teplotách dosahujících pětačtyřiceti stupňů ve stínu nejenom fyzicky velmi náročná, ale také životu nebezpečná. Co chvíli totiž dojde v dolech k zavalení. Kdyby se kdokoliv ze Senegalu dostal k našim materiálům, pro všechny v dole by to znamenalo jediné – nelítostný trest. Proto děkuji všem, kteří mně i mým kolegům zdokumentování těžby zlata umožnili.

(Výuková rovina: tradiční těžba zlata, problematika nelegální těžby, senegalský průmysl a ekonomika, solné doly, tradiční tržnice, rybářství a prodej ryb…)

Jedna z věcí, která mě překvapila na Senegalu úplně nejvíc, je zdejší příroda, ve které najdete slané růžové jezero Retba, lesnaté savany národního parku Niokolo Koba, písečné duny pouště Lampoul nebo říční labyrinty delty řek Sine a Saloum. A věděli jste, že namísto mapy často Senegalci používají obrovské baobaby? Místní věří, že kmeny těchto stromů jsou tak široké, že by se kolem nich prý dalo vydat na cestu kolem světa. Senegalské krajině sice nedominují žádné majestátní vrcholky, dynamika, malebnost a pestrost jí však rozhodně nechybí. K nám je navíc nesmírně štědrá a to zejména v případě vzácného poddruhu antilopy Derbyho T. d. derbianus. Derbíci, jak jim tu přátelsky říkáme, jsou největší antilopy na světě a obývají pouze senegalský národní park Niokolo Koba a rezervaci Bandia. V současné době se jich po zdejší savaně pohybuje posledních dvě stě jedinců. Do záchrany tohoto vznešeného a kriticky ohroženého druhu se velmi aktivně zapojila Česká zemědělská univerzita v Praze a svou činností velmi významně pomáhá Derbíky zachránit.

(Výuková rovina: fauna a flóra Senegalu, baobaby, NP Delta Saloum, NP Niokolo Koba, pytláctví, ochrana africké přírody, savana, antilopa Derbyho a její záchrana

Afrika je magickým místem mnoha mýtů a legend. Jedna z nejstarších vypráví o bohyni všech vod, krásné a smyslné ženě s rybím ocasem, laskavé ochránkyni bezbranných žen a dětí. Mami wata přináší požehnání a štěstí těm, kterými je patřičně milována a uctívána. Vmžiku ovšem dokáže proměnit svou lásku v nenávist, pokud někdo urazí její ješitnost. Spatřit ji je stejně obtížné jako zahlédnout v místních řekách kapustňáka senegalského, jediného afrického zástupce řádu sirén, který pravděpodobně stojí na počátku vzniku pověstí o mořské panně, a tedy i Mami watě.

(Výuková rovina: senegalské legendy, fauna a flóra, popis vybraných živočišných a rostlinných druhů, ekologie a ochrana přírody, vodstvo Senegalu, brakické vody, kapustňáci…)

Ještě před odjezdem do západní Afriky jsem se kdesi dočetl, že senegalská kuchyně je jednou z nejlepších v Africe. Nevím jak kluci, ale já se už docela těším na české vepřo-knedlo-zelo. Zdejší národní jídlo thiéboudienne mi k srdci opravdu nepřirostlo. Jedná se o marinované maso s rýží podávané v jedné velké míse, ze které jedí všichni, kdož jsou u stolu. Tentokrát mě zajímala i podoba místních kuchyní. No nechte se překvapit, jak senegalské ženy vaří a jaké náčiní jim je ku pomoci. A když už jsme u toho jídla, ty nejlepší suroviny se vždy seženou na tržnici. Myslím, že tradiční i rybí tržnice jsou silnou a zajímavou podívanou. V průběhu naší cesty jsme také navštívili hrnčířskou dílnu i solné doly, ve kterých se tradičním způsobem získává sůl. Podívali jsme se také do venkovské školy, abychom vám mohli ukázat, jak se učí senegalské děti. Jednu z mnoha nocí na cestě jsme strávili v hvězdném hotelu. Ustlali jsme si totiž přímo pod hvězdnou oblohou na poušti Lompoul. A víte co? Už se opravdu moc těším na to, až vám společně s mými kolegy a kamarády Lubošem, Rikem a Michalem budeme celou naší senegalskou cestu vyprávět. Přijďte společně s vašimi kolegy, žáky a studenty na projekci programu „Magický Senegal“ a užijte si tuto pestrobarevnou a přátelskou zemi s námi. Těšíme se na vás!

S úctou

Adam LELEK
fotograf, cestovatel, zakladatel projektu PZ3000

Tvůrce a realizátor projektu si vyhrazuje právo na případné změny jednotlivých tematických celků programu „Magický Senegal“.