MYANMAR

divoká cesta do barmské říše

Popis programu

březen 2018 - březen 2019

délka 70 minut

denně 3 - 4 projekce

hlavní animace na téma monzuny

napínavá cesta džunglí, dobrodružství na motorce, exotické jídlo, vymírající etnika...

Zažijte s námi divokou cestu napříč barmskou říší. Vypravíme se k pavoučím ženám, do divoké džungle za krajtou mřížkovanou, ochutnáme místní speciality, navštívíme klášterní školu, poplavíme se andamanským mořem za posledními mořkými nomády Mokeny.

PŘEHRÁT TRAILER

CESTA ZA POZNÁNÍM

Ještě než dnešní první paprsky prozáří klidnou krajinu myanmarských hor, usedám na zeď jedné z pagod a pokorně čekám na východ slunce.

Ještě než dnešní první paprsky prozáří klidnou krajinu myanmarských hor, usedám na zeď jedné z pagod a pokorně čekám na východ slunce. Mám několik vzácných minut jen sám pro sebe. Se zlatými paprsky deroucími se přes větve stromů nad řekou Iravádí se nechávám unášet myšlenkami, ve kterých se vracím po cestách i necestách tajuplného Myanmaru. Pozoruji říční hladinu, se kterou si jemně pohrává ranní vítr a také dovádějící místní děti stále nesvázané každodenními povinnostmi nás dospělých. Svoje myšlenky, které nechávám volně jako ranní vánek unášet, se pomalu toulají posledními roky zpět do doby, kdy jsem vyrazil na svoji první „velkou“ expedici. Právě na tu, na které se mi pomalu, kdesi v mlze nápadů, začaly zjevovat první obrysy našeho projektu. Vzpomínám na dlouhé večery strávené pečlivým výběrem jednotlivých diapozitivů, na hodiny a hodiny s mými skvělými kolegy ve střižně nad diskuzemi o podobě jednotlivých reportáží, a také potom na krásné chvíle strávené pozorováním šťastných dětských i dospělých očí. Očí Vás, našich diváků. A právě v tuto chvíli si uvědomuji, že to byly právě tyhle oči, které mě vždy vedly vpřed. Které mě nikdy nenechaly spadnout a které mě vždy nabíjely energií, když už jsem na své cestě neměl dostatek sil.

Z rozjímání mě nečekaně vyrušila místní stařenka, která mi zadarmo nabídla drobnou snídani, snad kdybych měl hlad… Lehce jsem sklonil hlavu, snídani přijal a pokorně poděkoval. Díky tomuto setkání jsem také pochopil, jaký vlastně smysl a význam moje cesta po Myanmaru měla. Najednou se z ničeho nic přede mnou začala vynořovat jednotlivá místa, která jsem tady navštívil, jednotliví lidé, situace, chvíle, emoce… Sklíčka mozaiky se roztočila poháněna neznámou energií. Po chvíli se zastavila a složila do celkového obrazu. V tom jsem viděl, jak bude náš nový program vypadat. A také si uvědomil, jakému poznání jsem měl na téhle cestě dojít. Stařence jsem ještě jednou poděkoval a dal jí do ruky trochu peněz na přilepšenou. Neděkoval jsem ale jenom za snídani, ale také za tu krátkou chvíli, kterou mi věnovala. Když jsem pozvedl hlavu a zadíval se jí do očí, měla v nich radost, lásku, pokoru a soucit. A ty oči jí zářily stejně, jako září Vám, našim divákům, když se Vám do nich na projekcích dívám.

ZLATÁ ZEMĚ

V průběhu letošního roku jsem se vypravil, doprovázen filmovým štábem (Luboš Hrabák – kamera a Michal Kops – mistr zvuku), na několik týdnů na západní stranu poloostrova Zadní Indie, kde Myanmar, známý také jako Barma, leží.

Toužil jsem poznat tuto tajemstvím opředenou část naší planety dřív, než ji definitivně pohltí turistický ruch. Myanmar jakožto tajemná, usměvavá, vstřícná a dobrosrdečná kráska mezi státy jihovýchodní Asie, oplývá nejedním přírodním i kulturním pokladem, tisíci zlatými stúpami a chrámy, nesčetným množstvím Buddhových soch, ale především milými lidmi s čistou duší a srdcem na dlani. Na vlastní kůži jsem se v této zemi přesvědčil, že i přes veškerá příkoří, chudobu, násilnosti a krutovládu, která zde mnoho desítek let panovala, i ten nejchudší člověk druhému daruje mnohé, jen aby pomohl nebo prostě potěšil.
(Výuková rovina: poloha Myanmaru na mapě světa, základní fakta o zemi, historie země, vláda vojenské junty, současné směřování státu, název státu a jeho obměny v proudu času, politické zřízení, hlavní město, disidentka a nositelka Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, vztah Myanmaru k ČR…)

TAJEMSTVÍ PAVOUČÍCH ŽEN

S velkým očekáváním jsem vyrazil do nejchudší části Myanmaru do oblasti Čjinského státu.

Čjinové nové přišli na zdejší území 1000 let př. n. l. z Tibetu a tvoří velké množství různorodých kmenů a etnických skupin. Mnohé z nich obývají oblasti ukryté v nitru horských lesů mezi rozeklanými vrcholky zdejších hor. Tyto utajené a cizinci nenavštěvované vesničky jsou vzdálené desítky i stovky kilometrů od nejbližších měst. Jsou těžce přístupné pouze úzkými horskými stezkami. Vzhledem k velké vzdálenosti jsem se nakonec rozhodl pro návštěvu celé oblasti na terénní motorce. Po devíti dnech náročné cesty, kterou charakterizovaly všechny vrtochy horského počasí, včetně mnoho hodin trvajících dešťů a teplot nedosahujících ani deseti stupňů Celsia, jsem se cestou přes nejvyšší vrchol Čjinského státu Mt. Victoria v nadmořské výšce 3 053 metrů dostal hluboko do nitra hor, přímo do centra území kmene tzv. pavoučích žen. Život zdejších lidí je stále významnou měrou propojen s animismem a vírou v duchy – tzv. náty. Ti a magické nadpřirozeno tvoří nedílnou součást domorodého života. S domorodci jsme si natolik padli do oka, že mi umožnili účastnit se všech tradičních ceremonií, které se ve dnech, kdy jsem s nimi pobýval, ve vesnici konaly, a mohl jsem vše fotografovat. A jak tomu nakonec osud chtěl, zúčastnil jsem se i té nejdůležitější ceremonie, ceremonie pohřební.

Je už mým dobrým zvykem, že si na cestách stanovím nelehké cíle. Ani tato cesta tak není výjimkou. Toužím totiž poznat a zdokumentovat skutečný život tzv. mořských cikánů plavících se vodami Andamanského moře. Kontakt cizinců s nimi je umožněn pouze prostřednictvím výprav organizovaných pod dohledem myanmarské vlády a za poplatky v řádu tisíců dolarů. A to pouze do míst k tomu určených. Jsem ale přesvědčen, že vede i jiná cesta k hlubšímu poznání života těchto zajímavých lidí. S mým expedičním týmem se proto do Myanmaru vypravím ještě na další cestu a udělám maximum pro to, aby materiály z těchto končin byly opravdové, abych zaznamenal skutečný život lidí, kteří nejsou a nikdy nebyli nijak turismem zasaženi.

(Výuková rovina: složení obyvatelstva, etnické skupiny a kmeny, animismus, dobrodružné cestování po Myanmaru, doprava, infrastruktura země, turistický ruch, povolení ke vstupu do některých oblastí, uzavřenost země před okolním světem…)

POSLEDNÍ MOKENOVÉ

Je už mým dobrým zvykem, že si na cestách stanovím nelehké cíle. Ani tato cesta tak není výjimkou.

Toužím totiž poznat a zdokumentovat skutečný život tzv. mořských cikánů plavících se vodami Andamanského moře. Kontakt cizinců s nimi je umožněn pouze prostřednictvím výprav organizovaných pod dohledem myanmarské vlády a za poplatky v řádu tisíců dolarů. A to pouze do míst k tomu určených. Jsem ale přesvědčen, že vede i jiná cesta k hlubšímu poznání života těchto zajímavých lidí. S mým expedičním týmem se proto do Myanmaru vypravím ještě na další cestu a udělám maximum pro to, aby materiály z těchto končin byly opravdové, abych zaznamenal skutečný život lidí, kteří nejsou a nikdy nebyli nijak turismem zasaženi.

(Výuková rovina: cestování po Myanmaru, vliv junty na současné vedení země, aktuální problémy Myanmaru, mizející etnika našeho světa, životní styl mořských nomádů, 24 hodin s Mokeny, moudrost přírodních národů, kultura a tradice národů světa…)

ŠARLATOVÉ I VODNÍ TRADICE

Myanmaru se často přezdívá „zlatá země“.

A to nejenom proto, že je bohatý na naleziště drahých kovů a vzácných kamenů, ale také pro nespočetné množství pozlacených chrámů, pagod, stúp a soch Buddhů. Myanmarské kulturní tradice jsou od pradávna ovlivňovány především buddhismem. Náboženským a kulturním centrem Myanmaru je „zlaté město“ Mandalay a jeho okolí. O cestě do Mandalay psali nebo zpívali mnozí významní umělci, např. Rudyard Kipling, Geogre Orwell, nebo Frank Sinatra. Nedaleko zlatého města leží i jeden ze symbolů této země, vznešené starověké město Bagan. Pyšní se největší koncentrací pagod a chrámů na kilometr čtvereční. Jaké to asi je, být buddhistickým mnichem?

Do Myanmaru jsme se na jednu z expedic vydali v polovině dubna. Záměrně! Nemohli jsme si totiž nechat ujít festival Thyngian. A tak mezitím, co jste v České republice oslavovali Velikonoce, já si totálně promočený od hlavy k patě užíval vodních oslav a bitek spojených s příchodem buddhistického nového roku. Politý mnoha kbelíky vody jsem se stal součástí slavnosti, v průběhu které nekontrolovaně tečou hektolitry vody proudem. Lidé na sebe stříkají vodu hadicemi, a to často i dovnitř do kabin jedoucích automobilů. Všude v ulicích je slyšet Than Gyat, myanmarský rap a techno.

(Výuková rovina: buddhismus a jeho učení, náboženské složení obyvatel Myanmaru, význam smrti v buddhismu a pohřební ceremonie, chrámy a památky UNESCO, dětští mniši, Bagan, Mandalay, Myanmar jako zlatá země, buddhistický nový rok, mytologie spojená s příchodem nového roku, tradiční a moderní pojetí oslav, uctívání tradic mladou generací, buddhistické tradice, zvyky, rituály, ceremonie, animismus, kultura a tradice Myanmaru…)

PŘÍRODNÍ KRÁSY MYANMARU

Podnebí celé jihovýchodní Asie ovlivňují monzuny.

Nejinak je tomu i v Myanmaru. A právě téma monzunů bude tvořit hlavní výukovou rovinu celého programu, kterou si opět vysvětlíme za pomoci didaktických nákresů a velmi pečlivě propracované a pro žáky/studenty dobře srozumitelné animace. Myanmar je výškově velmi členitá země, kterou z velké části tvoří pohoří. Rozprostírá se na ploše 676 577 km2 a i v dnešní době polovinu zdejšího území pokrývá tropický deštný les. Pralesy i zde samozřejmě obývají mnohé vzácné živočišné a rostlinné druhy. Na cestě po Myanmaru jsem se proto vypravil až na daleký jih do ztraceného světa zdejších pralesů, abych pohlédl do očí největšímu hadovi světa, krajtě mřížkované.

(Výuková rovina: příroda Myanmaru, ekologické hledisko, fauna a flóra zdejších pralesů, popis vybraných živočišných a rostlinných zástupců, buddhistická posvátná zvířata, monzuny, jejich princip a vliv na život na Zemi, tlaková níže, tlaková výše…)

DIVOKÁ CESTA PO MYANMARU

A proč byla má cesta vlastně divoká?

Třeba proto, že jsem vyzkoušel nejrůznější druhy přepravy – část trasy jsem projel za pomoci starého parního vlaku, na dlouhou cestu do horské oblasti státu Čjin jsem vyrazil na terénní motorce. Tam, kde mi řeka Iravádí překřížila cestu, jsem využil místní lodní dopravu. Na cestě jsem také vyzkoušel, jaké to je v Myanmaru stopovat. Mnohé oblasti, do kterých jsem se na této expedici vydal, cizinci zatím nenavštívili. Divoká tedy také proto, že Myanmar v mnoha svých podobách divoký stále ještě je. V průběhu výpravy po Myanmaru jsem navštívil jeho největší město Yangon, které bylo dříve hlavním městem státu. Na jeho postu ho v roce 2005 vystřídalo uměle vystavěné Neipyjto, kterému se pro jeho prázdnotu některých čtvrtí přezdívá město duchů. Den co den jsem poznával zajímavý a zcela odlišný způsob života domorodých obyvatel. Pozoroval jsem život místních dětí a měl tu možnost podívat se do jedné z venkovských škol. Navštívil jsem také jedno z nejvýznamnějších buddhistických poutních míst Swedagonskou pagodu.
U jezera Inle jsem žasl nad prastarým rybářským uměním zdejších mužů. Nesmírně mě zaujaly také plovoucí zahrady či výroba papírových deštníků a doutníků cheroot. Můj obdiv si také vysloužila i náročná ruční výroba tenkých obětních plátků zlata. Všechna tato řemeslná výroba zde již stovky let přetrvává ve své původní podobě.

(Výuková rovina: hlavní město, historie země, kolonizace Brity a jejich vliv na dnešní podobu Mynamaru, název země, zemědělství, plovoucí zahrady na jezeře Inle, tradiční výroba, význam soch Buddhy, dřevořezba, kamenosochařství, výroba zlatých plátků, myanmarská měna…)

NA CESTĚ

Během putování po Myanmaru jsem zažil nevšední dobrodružství a opět došel mnoha poznání.

Vydejte se na tuto výpravu společně se mnou a zažijte Myanmar v jeho nejčistší a nejlaskavější podobě. Poznejte nejenom všechny taje této nádherné země, ale také lidskou úctu, pokoru, tradici a lásku. Od tamějších lidí se totiž můžeme mnohému učit. Těším se na vás na jedné z našich projekcí programu „Myanmar – divoká cesta do barmské říše“.

Adam LELEK
fotograf, cestovatel, zakladatel projektu PZ3000

Tvůrce a realizátor projektu si vyhrazuje právo na případné změny jednotlivých tematických celků programu „MYANMAR – divoká cesta do barmské říše“.

ON-LINE PŘIHLÁŠKA

Neváhejte a přihlaste vaši školu co nejdříve. Vzhledem k oblíbenosti projektu bývají projekce obvykle vyprodané již několik týdnů před samotnou akcí.

Vzhledem k volbě témat napříč rámcovým vzdělávacím programem a multi předmětovému zaměření celého projektu jsou projekce vhodné pro žáky 1. – 9. tříd základních škol. Pro studenty gymnázií a ostatních středních škol navíc vždy připravujeme rozšířenou verzi projekce, která obsáhne učebně náročnější látku pro starší diváky.

Máte nějaké další otázky? Kontaktujte nás.

491 423 839

planeta@planetazeme.cz

Po – Pá 7:00 – 15:30

Vyplňte prosím všechny povinné položky označené (*)

základní školagymnáziumstřední školaostatní








Prosím zaškrtněte jednu z možností(*):

Přihlašuji školu na program o MYANMARU (= jednorázová návštěva projekce)Přihlašuji školu do PROJEKTU (= vhodné pro školy, které nás chtějí navštěvovat pravidelně a již se nezdržovat každoročním vyplňováním přihlášky)

Vyplněním a odesláním této přihlášky závazně přihlašujete žáky/studenty vaší školy do jednoho z programů, nebo do projektu PZ3000. Děkujeme za vaši přízeň a těšíme se na setkání s vámi na jedné z našich projekcí!
[recaptcha]